Den daňové svobody 2004

Institut liberálních studií, tisková zpráva ze dne 15. 06. 2004

Až do patnáctého června letos pracuje průměrný Čech ve prospěch státní kasy a teprve další vydělané peníze si může ponechat. Toto datum se každoročně posunuje směrem ke konci roku a oproti loňsku jde o plné čtyři dny. Dočkáme se vůbec někdy opačného trendu?

Graf: DEN DAŇOVÉ SVOBODY (DDS) V ČESKÉ REPUBLICE (2000 – 2004)

Zdroj: www.dendanovesvobody.cz

Den daňové svobody je popularizující prvek v oblasti celkového daňového zatížení. Pro někoho je možná obtížnější orientace v abstraktních ekonomických termínech, kterýmžto je i celková daňová kvóta. Organizace upozorňující na nebezpečí neustálého růstu daňového zatížení obyvatelstva proto nabízejí lidovější a mnohem průhlednější pojetí toho ukazatele. Přepočet na dny, kdy pracujeme pro stát, každého ihned upozorní na to, jak na tom ve skutečnosti je. Žádná abstrakce, žádné obcházení, žádná těžko pochopitelná čísla. Principy přepočtu se v jednotlivých zemích maličko odlišují, a podle toho i výsledky. Základem však zůstává procentní výše daňových odvodů převedená na procentní počet dní

Jak si vedou Češi?

Reforma veřejných financí, kdy vláda řeší nemoc chronických deficitů, se podepsala na růstu daňového zatížení obyvatelstva v roce 2004. Letos se dočkáváme právě dnes, 15. června. Protože je tento rok rokem přestupným, došlo k posunu data nikoliv o tři, ale o plné čtyři dny.

Tabulka: Den daňové svobody v ČR

Rok	2000	2001	2002	2003	2004
DDS	6. června	7. června	11. června	12. června	16. června

V příštím roce daně opět pravděpodobně nepoklesnou, neboť vyšší sazba DPH na některé základní výrobky bude platit již celý rok, porostou odvodové povinnosti zdravotního a sociálního pojištění u OSVČ. Od ledna roku 2005 bude také platit vyšší sazba DPH na ubytovací služby. Nekonečnou a neomezenou touhu vlády po dalších a dalších penězích, které plynou z daní obyvatelstva na utrácení za účelem zisku popularity a hlasů v dalších volbách, mohou ukončit jedině samotní voliči. Ale i tak jen těžko…

Vývoj dalších zemí

Vývoj v některých zemích a datum dne daňové svobody pro letošní rok zjistíte z následující tabulky.

Že prý ve světě…

Země	DDS 2004	proti 2003
USA	11. dubna	-2
Litva	8. května	+6
Irsko	8. května	+15
Austrálie	17. května	+16
Velká Británie	30. května	+4
Slovensko	3. června	0

Zdroj dat: organizace zabývající se daňovou problematikou v uvedených zemích

Daně jsou možná vysoké, ale…

Vláda spravuje finanční prostředky této země opravdu podivně. Prostřednictvím legislativy nutí obyvatelstvo, aby pracovalo do poloviny června pro státní kasu, a ještě potřebuje nějakých 115 miliard navíc, což představuje dalších přibližně dvacet dní…

Pouhé tvrzení části politiků, že je daně potřeba snížit, úplně nepostačí. Ztráta příjmu pro státní pokladnu by znamenala další tlaky na růst deficitu veřejných rozpočtů a kumulaci dluhu. Pokud někdo navrhuje snížení daní, na úkor jakých výdajů by to mělo být provedeno? Nebylo by logičtějším krokem daně výrazně zvýšit, když je státní rozpočet na rok 2004 v deficitu 115 miliard?

Pro více informací kontaktujte:

Gabriela Řezníčková

projektová manažerka Institutu liberálních studií

gabriela.reznickova@inlist.cz

www.inlist.cz

Martin Pánek

ředitel Institutu liberálních studií a vedoucí projektu DDS

martin.panek@inlist.cz

777 157 142

www.inlist.cz

www.dendanovesvobody.cz

Co popisuje Den daňové svobody?

DEN DAŇOVÉ SVOBODY je pomyslnou hranicí v kalendářním roce, která rozděluje rok do 2 období. V prvním období pomyslně vydělávají daňoví poplatníci na pokrytí výdajů vlády, vládních a veřejných institucí. Toto období končí dnem daňové svobody, od tohoto dne vyděláváme sami pro sebe a o vydělaných penězích rozhodujeme podle vlastního uvážení.

Pro více informací týkajících se jednotlivých let v interaktivním grafu klikněte na příslušný rok, který vás zajímá. Najdete tam základní informace o vývoji daňové zátěže v daném období a také analytické přílohy.

O projektu

„Jak velké jsou výdaje státu a kdo to všechno platí?“ Tuto jednoduchou otázku si alespoň jednou položil každý z nás. K tomu, abychom pochopili velikost státního aparátu a náklady, které nám svou existencí každoročně přináší, slouží právě Den daňové svobody.

Den daňové svobody je pomyslnou hranicí v roce, která rozděluje rok do dvou období. V prvním období pomyslně vydělávají daňoví poplatníci na pokrytí výdajů vlády, vládních a veřejných institucí. Toto období končí dnem daňové svobody, od tohoto dne vyděláváme sami pro sebe a o vydělaných penězích rozhodujeme podle vlastního uvážení.

Den daňové svobody vyhlašujeme pravidelně od roku 2000 a upozorňujeme tak na míru přerozdělování v ekonomice ze strany státu, která se zrcadlí v omezování svobody náš všech; svobody nakládat s vydělanými penězi podle našeho vlastního uvážení. Nevěříte? Lze to dokázat z různých úhlů pohledu. Tak například v roce 2011 jsme z každé osmihodinové pracovní doby na sebe pracovali jen 4 hodiny a 24 minut, zbytek představovala práce pro stát. Nebo v roce 2009 jsme s každé vydělané tisícikoruny fakticky rozhodovali jen o rozdělení 555 Kč, o rok později to bylo už jen 541 Kč. Proč? Za distribuci zbylé hodnoty se za nás „postaral“ stát, respektive politici a státní úředníci, protože jim tyto peníze musíme odevzdávat na pokrytí státních výdajů.

Pokud se chcete o projektu dozvědět více, spolupracovat s námi či nás finančně podpořit, budeme velmi rádi, když nás kontaktujete na e-mailu.

Metodika DDS

Při svém výpočtu vycházíme ze zdrojových dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD – Organisation for Economic Co-operation and Development; Annex Table 29 – General government total outlays, web). Metodika je založená na porovnání veřejných výdajů státu s hrubým domácím produktem vyprodukovaném v daném roce – jinými slovy na tom, kolik stát přerozdělí z každé koruny, která se v ekonomice v daném roce vyrobí. Tento výpočet umožňuje porovnat aktuální stav a vývoj Dne daňové svobody v ČR se situací v dalších zemích světa.

K výpočtu dne daňové svobody existují i jiné přístupy, například ten, který používá společnost Deloitte. Její metoda rozděluje rok na dvě části v poměru odpovídajícímu podílu celkových daňových příjmů a čistého národního důchodu.

Zásadní rozdíl je tedy v tom, že zatímco tento náš výpočet bere v potaz výdaje státu oproti domácímu produktu (zahrnuje i příjmy zahraničních firem a zahraničních pracovníků), výpočet Deloitte je založen na příjmech státu oproti národnímu produktu.