Den daňové svobody 2005

Dovolujeme si vám oznámit radostnou událost. Stát se pro letošní rok rozhodl nás trošičku šetřit. V „nevolnictví“ budeme o dva dny méně, tedy „pouhých“ 164 dnů.

Graf: DEN DAŇOVÉ SVOBODY (DDS) V ČESKÉ REPUBLICE (2000 – 2005)

Zdroj: www.dendanovesvobody.cz

Od roku 2000, kdy byl den daňové svobody v České republice poprvé vyhlášen, se jeho termín posunul o 8 dní směrem ke konci roku. To znamená, že dnes o hospodaření s našimi penězi rozhodují politici a státní úředníci v daleko větší míře než před 5 lety.

V této souvislosti se nabízí otázka s velmi hlubokým dopadem na problematiku svobody, společenského řádu, demokracie a delegace moci do rukou jiných. Chtěli jsme za posledních 5 let zvýšit daně, odevzdat do rukou politiků, státu, veřejné správy a samosprávy více pravomocí, nebo bychom raději o svých penězích rozhodovali více sami a svobodně?

Jak v číslech

Den daňové svobody v roce 2005 připadá na 14. června. Do tohoto dne, tedy celých 164 dnů, průměrný občan České republiky (podle výše ročního příjmu) vydělával na běžné výdaje veřejných rozpočtů (tj. státního rozpočtu, rozpočtů krajů a obcí, výdajů transformačních institucí a dalších), které budou v konečném důsledku zaplaceny z jeho daní. Pro úplnost dodejme, že 164 dní je 45 % roku!

Tabulka: Den daňové svobody v ČR

Rok	2000	2001	2002	2003	2004	2005
DDS	6. června	7. června	11. června	12. června	16. června	14. června

Zdroj dat: Institut liberálních studií

Výpočet Institutu liberálních studií vychází, tak jako každým rokem, z publikovaných údajů o schváleném Státním rozpočtu České republiky na rok 2005.

14. června 2005 se dočkáváme

Slováci už svůj Den daňové svobody oslavili… Den daňové svobody připadl podle analýzy Združenia daňových poplatníkov Slovenska a Nadácie F. A. Hayeka v tomto roce na úterý 7. června. Teprve v následujících 201 dnech zbývajících do konce letošního kalendářního roku, budeme vydělávat pro svou vlastní potřebu. Jinými slovy: z celkového ročního výdělku v roce 2005 může „průměrný“ občan u nás samostatně rozhodovat o sumě peněz, kterou obdrží za 201 dnů. O sumě peněz vydělané za 164 dní rozhodují v naší zemi politikové a státní úředníci.

Že prý ve světě…

Pokud uslyšíme, že naše daňové zatížení je relativně nízké, jde o pouhou hru s pojmy a čísly. Zatížení je totiž nízké jen do doby, než započítáme i povinné odvody na zdravotní a sociální pojištění. To je tak vysoké, že tato takzvaná složená daňová kvóta řadí Českou republiku hned za evergreen severských sociálních států. Je tu však ještě jedno, podle našeho mínění, důležitější hledisko. Nikde není napsáno, že se musíme neustále s někým v něčem srovnávat. Denně slýcháme, „je to běžné v Evropské unii.“ No a co? Není rozumné se samozřejmě izolovat, ale doby, kdy jsme dělali něco, co bylo běžné jinde, jsme tu už také měli. Proč si naši politikové nechtějí připustit, že mají rozhodovat podle toho, co je dobře pro nás, nikoliv podle toho, co dělají někde jinde?

Každá mince má dvě strany

Samozřejmě, že stát naše peníze jednoduše nespolkne. Jsou použity na nejrůznější projekty veřejného charakteru, někdy účelově, jindy bez jakékoliv logiky. Jde o služby jako je veřejná obrana, policie, soudnictví, stavby silnic, péče o přírodu, financování vzdělávání, sociální služby, pomoc i motivace, protidrogové programy, ale třeba také o platy politiků a financování jejich noblesních reprezentačních akcí a snad nekonečno dalších činností. To vše stát financuje a zdrojem jsou peníze, které pod rouškou zákona a hrozby trestu lidem odebírá.

Vynecháme-li dva z podstatných dopadů zdanění, tedy snížení motivace vydělávat a přerozdělování ve prospěch těch, kdož nevydělají nebo nevydělají tolik, existuje tu ještě jeden efekt: zdanění znamená snížení možnosti rozhodovat o svých přirozeně vydělaných penězích svobodně a po svém. Moderní společnost by jistě měla maximalizovat svobody svých občanů, bohužel od roku 2000 v České republice se v našich peněženkách odehrává naprosto opačný postup. Alespoň letos jsme o kousek svobodnější, byť jen o dva dny.

Myslíte si, že se někdy dočkáme výraznějšího snížení daní, nebo nás naopak čeká větší průvan v našich peněženkách?